Orientační hodnocení držení těla

1         Úkol

1.1       Základní úkoly

1.1.1        Změřte na těle zadané parametry, naměřené údaje a známky zapište do pracovního listu, vše vyhodnoťte a zjistěte příčiny a možnosti řešení případných problémů.

1.2       Fakultativní úkoly

1. Jaké druhy prohnutí na páteři znáte?
2. Ve kterých oblastech páteře vznikají přirozená prohnutí?
3. Kdy a jak vznikají přirozená prohnutí páteře?
4. Jakými mechanismy je páteř udržována ve tvaru dvojitého S?
5. Kdy a jak vznikají nepřirozená prohnutí páteře, která se vyvíjejí v oslabení a vady?
6. Jaký je rozdíl mezi oslabením a vadou?
7. Jak se nazývají nejčastější druhy oslabení a vad?
8. Jaké problémy mohou způsobovat oslabení a vady páteře?
9. V jakém případě se mohou změny na dolních končetinách projevit v oslabení a vadách páteře?
10. U kterých civilizačních chorob bude omezeno riziko vzniku, pokud člověk změní životní styl a odstraní nedostatky ovlivňující držení těla?
11. Dochází ke změnám držení těla pouze u lidí, kteří mají toto držení způsobené dědičně nebo hypokinezí (nedostatek pohybu)? Pokud ne, u kterých skupin lidí k tomu dochází a proč?
12. Proč je nezbytné zařazovat kompenzační (vyrovnávací) cvičení také do tréninkových jednotek intenzivně sportující části populace?

2         Časová dotace

3 až 4 vyučovací hodiny

3         Pomůcky a materiál

Pracovní list, čtvercová síť (10 x 10 cm) narýsovaná na balicím papíru o rozměrech alespoň 1 x 1,5 m nebo zeď s dlaždičkami, olovnice, papírové měřítko, úhloměr, miska s rozpuštěným potravinářským barvivem a houbička na mytí nádobí pro každého žáka nebo střička s barvivem, 2 čtvrtky A4 nebo dvojlist 2 x A4 čistého papíru ze sešitu, tužka, trojúhelník s ryskou, kalkulačka 

4         Hlavní a dílčí cíle

4.1       Základní cíle

4.1.1        Seznámit žáky s druhy svalových vláken, důležitými komponentami držení těla, s významem zařazení do zdravotních skupin, s metodikou vyhodnocení držení těla.

4.1.2        Vyhledat oslabení a vady držení těla a jejich pravděpodobné příčiny.

4.2       Vedlejší cíle

4.2.1        Změnit chování a vztah k vlastnímu tělu – prevence civilizačních chorob vznikajících při nevhodném životním stylu (sedavý způsob života, trvalé jednostranné zatěžování těla atp.).

4.2.2        Doporučit změnu denního pohybového režimu žáka a seznámit s možnostmi nápravy oslabení nebo kompenzace projevů vad pomocí vyrovnávacích cvičení.

4.2.3        Doporučit omezení činností, které by žák vzhledem ke svému oslabení neměl provádět.

4.2.4        Doporučit zjištěné problémy k přezkumu lékařem a navrhnout změny režimu školní TV na ZTV při zjištění 3. zdravotní skupiny.

5         Mezipředmětové vztahy a přesahy

Téma zasahuje do předmětu základy společenských věd do tematických celků týkajících se zdravého životního stylu, prevence civilizačních chorob, reálného sebehodnocení a péče o vlastní tělo. Zasahuje taktéž do tělesné výchovy, případně zdravotní tělesné výchovy a sportovního lékařství, protože žák diagnostikuje oslabení a vady držení těla a navrhuje případně změnu TV na ZTV a může lépe volit případné nápravné prostředky.

6         Obecný úvod k tématu

6.1       Vadné držení těla

Odchylky od správného držení těla se vyskytují ve zvýšené míře už u 6- až 7letých dětí v souvislosti se změnou denního režimu, růstovou akcelerací, pohybovou inaktivitou, zvyšující se mírou sedavého způsobu života, s jednostranným zatěžováním a nevhodným přetěžováním těla. Výzkumy prokazují, že ve školním věku má 50–60 % dětí vadné držení těla, jako je například zvětšená nebo zmenšená hrudní kyfóza a bederní lordóza, zvětšená nebo zmenšená krční lordóza, skoliózy tvaru C nebo S, plochá záda, juvenilní kyfóza, varózní (nohy do O) nebo valgózní (nohy do X) postavení kolenních kloubů, podélně a příčně plochá noha. Proto by se měly pravidelně věnovat speciálním vyrovnávacím – kompenzačním cvikům ve vyučovacích jednotkách zdravotní tělesné výchovy a cvičit doma podle doporučení lékaře. Převážná většina děti trpí pouze změnami funkce (oslabením) pohybového aparátu – svalovými dysbalancemi (ochablost nebo posílení různých svalových skupin podílejících se na udržování správného držení těla), které lze napravit soustavným cvičením.

6.2       Druhy svalových vláken

Podle funkce lze svalová vlákna (a tedy i části svalů nebo celé svaly, ve kterých tato vlákna převažují) rozdělit na tonická (pomalá, červená s tendencí k posílení a zkrácení) a fázická (rychlá, bílá s tendencí k ochabnutí a prodloužení). V každém svalu jsou oba typy vláken a jeho převažující funkce je tedy určena jejich převažujícím typem.

Tonická vlákna zajišťují stabilitu a fixaci těla při pohybu a držení správného postavení těla v klidu – mají tedy tzv. posturální neboli antigravitační funkci. Energetické nároky na jejich práci jsou kryty oxidačními procesy. Jsou uložena hlouběji, jsou odolnější proti únavě, snadněji se zotavují po zátěži, mají tendenci ke zvyšování klidového napětí, ke zkracování, zbytnění až ztuhnutí a často nahrazují práci oslabených fázických vláken/svalů. Tato vlákna/svaly nebo jejich části je třeba většinou protahovat.

1. zdvihač hlavy, svaly kloněné
2. horní část trapézového svalu, vzpřimovač páteře – bederní část, ne hrudní a šíjová část!, čtyřhranný sval bederní
3. spodní vlákna velkého svalu prsního, malý prsní sval
4. sval bedrokyčlostehenní

Fázická vlákna slouží k provedení pohybu, jsou uložena blíže povrchu těla. Energetické nároky na jejich práci jsou kryty anaerobními procesy, jsou tedy snadno unavitelná. Mají nižší klidové napětí, které často vede k ochabování a nadměrnému prodlužování svalu. Tato vlákna/svaly nebo jejich části je třeba většinou posilovat. Mezi svaly s převažujícím zastoupením tohoto typu vláken patří například deltový sval, spodní a střední část trapézového svalu, břišní svaly, velký hýžďový sval, vzpřimovač páteře – hrudní a šíjová část, ne bederní část!

Obě skupiny svalů spolupracují a jejich působení musí být vyvážené, jinak vznikají svalové dysbalance (svalové nerovnováhy), tzn. nejprve krátkodobé aktuální poruchy funkce, které mohou postupem času vést ke vzniku závažných a nevratných degenerativních změn kostní nebo svalové tkáně i ke změnám stavby šlach a kloubů. Nedochází k nim pouze u lidí se špatným držením těla způsobeným dědičností nebo hypokinezí (nedostatek pohybu – úrazem, nemocí nebo při zanedbání), ale i například u sportovců, kteří trvale a intenzivně zatěžují pouze určité svalové skupiny (jednostranná zátěž, jednostranné přetěžování). Proto je nezbytné zařazovat kompenzační (vyrovnávací) cvičení také do tréninkových jednotek intenzivně sportující části populace. U lidí s pohybovým omezením je nezbytné udržovat alespoň minimální trvalou úroveň pohybu pro udržení homeostázy.

Pokud se odstraňování funkční poruchy nevěnuje včasná a dostatečná pozornost, vznikají morfologické změny, které se časem fixují (změny stavby kostry, například deformace těl obratlů). Tyto změny se nejčastěji projevují během dospívání a v dospělosti různými druhy vertebrogenních obtíží, a to zejména bolestmi zad, krční páteře, hlavy a končetin.

Vhodnou prevencí je dostatečně intenzivní a pravidelný pohybový režim. Preventivní působení není v tomto případě patrné pouze na zlepšení funkce a zvýšení kvality podpůrně pohybového aparátu, ale výrazně vylepšuje funkční parametry oběhové a dýchací soustavy, v krátkodobém horizontu vylepšuje náladu a v dlouhodobém zlepšuje sebehodnocení.

6.3       Hlavní komponenty držení těla

Mezi hlavní komponenty držení těla patří postavení hlavy, zakřivení páteře, poloha pánve, postavení dolních končetin a klenba nohy (obr. 1).

1. Postavení hlavy: Rovina pohledu očí má směrodatný vliv na celkové držení těla. Aktivací svalových skupin okolo lebky a změnou jejího postavení dochází k automatické aktivaci (souhybům) dalších svalových skupin, které určují zakřivení páteře. Záklon hlavy – zmenšení hrudní kyfózy a zvětšení bederní lordózy a krční lordózy, předklon hlavy – opak.
2. Zakřivení páteře: Páteř má dvojesovitý tvar s prohnutím dopředu v části bederní (bederní lordóza) a krční (krční lordóza), dozadu v části hrudní (hrudní kyfóza) a křížové (křížová kyfóza). Při kompenzaci nárazů spolupracují meziobratlové ploténky s prohnutími páteře jako pružina tak, aby byl mozek co nejméně negativně ovlivněn – aby nedošlo k otřesu mozku – systém není funkční při plochých zádech. Svaly a vazy zpevňují páteř po celé délce. Při svalových dysbalancích s vývojem zvětšených prohnutí ale není zvětšení pružicí funkce významné, obratle se dostávají do nevýhodných vzájemných poloh a páteř je namáhána nad únosnou míru. Vznikají svalové spasmy (chronické křeče – „zatvrdliny”) nebo se mohou začít deformovat neustálým zvětšeným tlakem těla obratlů a fixuje se tak nesprávný tvar prohnutí natrvalo.
3. Poloha pánve: Pánev je základnou pro postavení páteře a přenáší hmotnost těla na obě dolní končetiny. Součástí pánve je křížová kost, která je zároveň součástí páteře.Z tohoto důvodu má každá změna polohy pánve přímý vliv na změnu zakřivení páteře jak v předozadní, tak v pravolevé rovině.
4. Postavení a stavba dolních končetin. Hlavním úkolem posturálních svalů dolních končetin je zajištění polohy hlavních nosných kloubů: kloubu kyčelního, kolenního a hlezenního. Pokud nejsou dolní končetiny v optimálním postavení, přenáší se tato abnormalita na pánev a tím přímo na páteř (např.: levá dolní končetina kratší – levá polovina pánve níže – bederní páteř vybočena vlevo a hrudní též vlevo – skolióza tvaru C, nebo mírně kompenzuje vpravo – skolióza tvaru S).
5. Klenba nohy při zatížení pruží, brání stlačení cév a nervů v chodidle. Zároveň při pohybu poskytuje oporu – rameno páky, na které působí při odrazu lýtkové svaly přes hlezenní kloub, případně působí opačně při tlumení nárazů při došlapu při běhu nebo při doskoku.

 

Obr. 1 Biomechanické zásady držení těla. Kresba Mgr. Michaela Jízbová

6.4       Správné držení těla

Z biomechanického hlediska by mělo správné držení těla splňovat následující podmínky (obr. 1), používáno i při hodnocení podle Jaroše – Lomíčka in Srdečný 1982, upraveno:

1. Těžnice (T1) spuštěná z hrbolu kosti týlní by se měla dotýkat hrudní kyfózy, probíhat gluteální rýhou a padat mezi paty.

Pozn. Při chybně vysunuté hlavě vpřed je nutné vést těžnici jako tečnu k hrudní kyfóze.

1. Těžnice (T2) by měla protínat zevní zvukovod, střed ramenního a kyčelního kloubu a kloub hlezenní.
2. Těžnice (T3) spuštěná z mečovitého výběžku kosti hrudní by se měla dotýkat břišního lisu (nebo břicho zataženo).

Kromě biomechanických zásad by měla být zachována následující pravidla (používáno i při hodnocení podle Jaroše – Lomíčka in Srdečný 1982, upraveno):

• Hlava a šíje jsou vzpřímené, brada zasunutá vzad, spodní čelist svírá s osou těla úhel 90°, spojnice oční štěrbiny a horního úponu ušního boltce je kolmá k těžnici spuštěné z hrbolu týlní kosti, vzdálenost vrcholu krční lordózy od těžnice je okolo 2 cm, v dospělosti do 3 cm.
• Ramena jsou symetrická při pohledu zepředu, jsou tažena mírně vzad a dolů.
• Hrudník je mírně vyklenutý a symetrický, jeho osa je vertikální, při pohledu ze strany není vidět lopatky, protože jsou přitisknuty k hrudníku, poloha vnitřních okrajů lopatek je symetrická vzhledem k páteři, vrchol hrudní kyfózy se dotýká těžnice spuštěné z hrbolu týlní kosti. Thorakoabdominální trojúhelníky – štěrbiny, které svírají připažené paže s trupem, jsou symetrické.
• Břišní stěna je za těžnicí spuštěnou z mečovitého výběžku hrudní kosti nebo se jí dotýká, ale nevychyluje ji. Vrchol bederní lordózy je vzdálen 3 cm od těžnice spuštěné z hrbolu týlní kosti. Pánev je mírně podsazená, osa pánve (prodloužení podélné osy kosti křížové) svírá s vertikální osou těla úhel přibližně 30°. Pánev je při pohledu zpředu symetrická.
• Dolní končetiny jsou napnuté v kolenních kloubech, hmotnost těla je přenesena mírně vpřed a na vnější část chodidel. Těžiště těla se nachází nad chodidly. Kyčelní, kolenní a hlezenní klouby jsou v přímce při pohledu ze strany, při stoji spojném nepřesahuje vzdálenost kolenních nebo hlezenních kloubů 3cm.
• Noha není plochá příčně ani podélně (vnitřní okraj chodidla je dostatečně vysoko nad podložkou, hlezenní kloub při pohledu zezadu není vkloněn dovnitř).

Vztahy jednotlivých segmentů těla jsou u každého jedince mírně odlišné z různých příčin (např. výška postavy, odlišné poměry hmotností a velikosti segmentů, konstituce apod.), a proto je správné držení těla individuálně odlišné. Je zřejmé, že jednoznačné určení stoprocentně objektivní normy držení těla není možné, ale přesto byly vytvořeny metody, kterými lze držení těla vyhodnotit. K hodnocení je použita upravená metodika podle Jaroše – Lomíčka.

6.5       Zdravotní skupiny

Jedním z výsledků měření podle vybrané metody je i zařazení žáka do určité zdravotní skupiny, z čehož vyplývají další poznatky a doporučení.

1. 1.        Skupina I

Do skupiny I patří jedinci přiměřeně tělesně vyvinutí a zdraví, schopní velké tělesné námahy, většinou intenzivně trénující. Je povolen trénink na úrovni všech výkonnostních kategorií a závodní sport v plném rozsahu, tělesná výchova, rekreační i výkonnostní sport a turistika v plném rozsahu.

1. 2.        Skupina II

Do skupiny II patří jedinci zdraví s nižším stavem trénovanosti nebo s odchylkami zdravotního stavu, které nejsou kontraindikací k určenému výkonnostnímu sportu včetně sportovců hendikepovaných. Je povolen specializovaný trénink a závodní provádění určeného sportu v celém rozsahu, tělesná výchova, rekreační i výkonnostní sport a turistika v plném rozsahu, trénink a závodní činnost hendikepovaných sportovců dle druhu postižení.

1. 3.        Skupina III

Do skupiny III patří jedinci s velkými, trvalými nebo dočasnými odchylkami tělesného vývoje, stavby, složení těla a zdravotního stavu, které jsou kontraindikací zvýšené tělesné námahy. Je povolena školní povinná tělesná výchova s úlevami podle druhu oslabení, zdravotní tělesná výchova, cvičení, rekreační sport a turistika podle zvláštních osnov nebo přizpůsobeného programu.

1. 4.        Skupina IV

Do skupiny IV patří jedinci nemocní. Je jim umožněna léčebná tělesná výchova jako součást léčebně preventivní péče, mají zakázaný trénink, závodění a povinnou školní tělesnou výchovu.

Do zdravotní skupiny zařazuje lékař vyšetřovaného na základě zhodnocení zdravotního stavu, tělesného rozvoje a funkčního stavu. Zdravotní skupina je určena při každé periodické prohlídce a lze ji změnit dle vývoje zdravotního stavu a trénovanosti.

6.6       Význam správného držení těla

Pokud člověk nesleduje negativní změny v držení vlastního těla, mohou vznikat obtíže, jejichž vystupňování v dospělosti může vést až k omezení funkce některých orgánů, např. k trvalému omezení pohyblivosti, invaliditě a nutnosti používat kolečkové křeslo. Držení těla ovlivňuje nejen funkci a rozvoj pohybového aparátu, ale i dýchacího, oběhového, zažívacího i nervového systému a významně tak ovlivňuje i možnost vzniku civilizačních chorob. Vyvážené postavení jednotlivých částí těla oddaluje únavu, pružná a dobře rozvinutá páteř má vliv na tělesnou výkonnost a správné držení těla je předpokladem přesného, účelného a estetického pohybu. Držení těla odráží i psychické naladění jedince: sebevědomí, strach, duševní rovnováhu…

7         Pracovní postup

7.1       Pracovní list – úkol 1 a 4: hodnocení držení zad s použitím olovnice

Úkol 1: Přiložte provázek olovnice mezi týlní hrboly a změřte jeho vzdálenost v cm od vrcholu krční lordózy, zaznamenejte do pracovního listu, vyhodnoťte podle hodnoticí stupnice 1 v pracovním listu, zapište známku. Pokud není hlava držena zpříma (je výrazně předkloněna nebo zakloněna) nebo je výrazně předsunuta, zhoršete výslednou známku o 1 až 2 stupně.

Úkol 4: Přiložte provázek olovnice mezi týlní hrboly a změřte jeho vzdálenost v cm od vrcholu bederní lordózy, zaznamenejte do pracovního listu a vyhodnoťte podle hodnoticí stupnice 1 v pracovním listu, zapište známku. Pokud se provázek olovnice nedotýká vrcholu hrudní kyfózy, ale leží na ní – ohýbá se okolo ní, je třeba u úkolu 4 zhoršit známku o 1 až 2 stupně. Totéž platí při plochých zádech. (Pokud nemá hodnocená osoba přiléhavé oblečení a provázek nezapadá do rýhy mezi hýžďovými svaly, je nutno odečíst od naměřené hodnoty 1,5 až 2 cm.)

7.2       Pracovní list – úkol 2 a 5: hodnocení před čtvercovou sítí

Úkol 2a) hrudník: Vyhodnoťte symetrii držení ramen při pohledu zpředu, oznámkujte podle hodnoticí stupnice 2, zapište známku. Při zploštělém hrudníku a ploché nebo silně zploštělé hrudní páteři při pohledu ze strany se známka zhorší o 1 nebo 2 stupně.

Úkol 2b) záda: Vyhodnoťte symetrii držení ramen a lopatek při pohledu zezadu, oznámkujte podle hodnoticí stupnice 2, zapište známku. Pokud lopatky odstávají od roviny hrudníku, zhoršete známku o 1 stupeň. Při zploštělém hrudníku a ploché nebo silně zploštělé hrudní páteři při pohledu ze strany se známka zhorší o 1 nebo 2 stupně.

Výslednou známku úkolu 2 vypočítejte jako aritmetický průměr známek části a) a b).

Úkol 5: Zjistěte symetrii thorakoabdominálních trojúhelníků (prostor mezi trupem a horními končetinami), symetrii postavení pánve a kloubů dolní končetiny při pohledu zezadu a vyhodnoťte podle hodnoticí stupnice 2, zapište známku.

7.3       Pracovní list – úkol 3: hodnocení při pohledu ze strany

Úkol 3a) břišní stěna: Vyhodnoťte polohu břišní stěny s pomocí olovnice podle hodnoticí stupnice 2. Břicho se může dotýkat provázku olovnice spuštěné z mečovitého výběžku kosti hrudní, ale nemělo by být vyklenuté ven. Může prominovat při postavení pánve před vertikálou.

Úkol 3b) pánev: Vyhodnoťte sklon pánve / křížové kosti podle hodnoticí stupnice 2. Sklon může být ovlivněn jejím postavením mimo vertikálu vpředu nebo vzadu.

30º od vertikály…1, nad 50º ……4

7.4       Vyhodnocení výsledků úkolů 1 až 5

Vyhodnoťte výsledky úkolů 1 až 5 podle návodu v pracovním listu, určete svoji zdravotní skupinu a zjistěte z úvodního textu, co vám toto zařazení přináší. Vše zapište a z úvodního textu také zjistěte, jak by se daly zlepšit případné problémy v držení těla, a navrhněte změny denního pohybového režimu. Pokud nestihnete vyhodnotit ve škole, připravte vyhodnocení jako domácí úkol.

7.5       Pracovní list – DOLNÍ KONČETINY s vyhodnocením

Úkol a): Vyhodnoťte postavení kloubů dolních končetin při pohledu zpředu ve stoji spojném – varózní / valgózní postavení kolenního kloubu. Vždy se dotknou buď vnitřní kotníky, nebo vnitřní plochy kolenního kloubu. Klouby, které se nedotýkají, jsou od sebe vzdáleny maximálně 2 cm. Větší mezery hodnoťte podle stupnice 1. Známku zapište.

Úkol b) plantogram: Na chodidlo naneste houbičkou roztok potravinářské barvy, nechte přebytečnou barvu odkapat a pak otiskněte chodidlo plnou vahou na papír formátu A4. Zjistěte poměr mezi nejširším a nejužším místem plantogramu (Chippaux-­ Šmiřák, obr. 2). Šířka se měří na kolmicích k laterální (vnější) tečně plantogramu. Při vzájemném poměru do 45 % je noha normálně klenutá, nad 45 % je plochá. Klementa dále stanovil normy pro jednotlivé stupně ploché nohy: do 50 % mírně plochá noha, do 60 % středně plochá noha a do 100 % silně plochá noha. Klementa doplňuje klasifikaci i o hodnocení stupně vysoké nohy podle vzdálenosti zadního okraje otisku přední části nohy a předního okraje otisku paty (délka přerušení otisku). Otiskněte i druhé chodidlo, každou nohu vyhodnoťte a na stránku k otisku zapište výpočet indexu, známku i slovní hodnocení.

(Lze také použít metodu uvedenou původně jako součást testu podle Jaroše a Lomíčka in Srdečný 1982, která ale neposkytuje tak přesně kategorizované výsledky: K tečně vnějšího okraje chodidla vedeme 3 kolmice, z nichž jedna protíná otisk v jeho nejužším místě a další dvě jsou tečnami zadního okraje paty a předního okraje chodidla. Index se vypočítá jako poměr desetinásobku nejužšího místa nohy a délky nohy (vzdálenost průsečíků tečen okrajů chodidla s tečnou vnějšího okraje chodidla). Index do 1,6 značí normálně vyklenutou nohu. Index do 1,7 mírně plochou, nad 1,7 nohu plochou.)

 

Obr. 2 Vyhodnocení plantogramu metodou Chippaux­ -Šmiřák. Kresba Mgr. Vladimír Valach

Výpočet:

Nejužší místo označíme , nejširší .

 

Vyhodnocení:

Noha normálně klenutá: nejvýše 45,0 %, známka 1

Noha plochá:

• 45,1–50,0 % mírně plochá, známka 2
• (1. stupeň ploché nohy – zploštění klenby pouze při zatížení, při odlehčení se klenba vyrovnává, na plantogramu podélná klenba zploštělá, ale stále patrná)
• 50,1–60,0 % středně plochá, známka 3
• (2. stupeň – oploštění trvá i na odlehčené noze, pasivně lze převést nohu do normálního tvaru, na plantogramu podélná klenba téměř nebo zcela chybí)
• 60,1–100,0 % silně plochá, známka 4
• (3. stupeň – na plantogramu mediální, vnitřní, okraj nohy konvexní, vyklenutý ven, nožní klenbu nelze pasivně korigovat)

Noha vysoká:

Měříme délku přerušení otisku.

• 0,1–1,5 cm mírně vysoká, známka 2
• 1,6–3,0 cm středně vysoká, známka 3
• více než 3,0 cm velmi vysoká, známka 4

Vyhodnoťte výsledky měření na dolních končetinách, zapište k jednotlivým otiskům změřené parametry, výpočet, index a známku. Do pracovního listu zapište známky levé i pravé nohy a jejich průměrnou hodnotu jako celkový výsledek úkolu b) plantogram. Jako celkovou známku pro dolní končetiny zapište průměr výsledných známek úkolu a) a úkolu b). Zjistěte z úvodního textu nebo z jiných zdrojů, jak by se daly řešit případné problémy, navrhněte změny denního pohybového režimu. Pokud nestihnete vše vyhodnotit ve škole, připravte vyhodnocení jako domácí úkol.

7.6       Náprava

Konzultujte s vyučujícím vhodnost navržených opatření k nápravě zjištěných oslabení a kompenzaci vad. Zapište opatření navržená ostatními studenty nebo vyučujícím, která se týkají přímo vašich problémů, doporučení omezení činností, které byste vzhledem ke svému oslabení neměli provádět, doporučení k přezkumu zjištěných problémů lékařem a návrh změny režimu školní TV na ZTV při zjištění 3. zdravotní skupiny.

8         Metodické poznámky

• Žáky je třeba předem přesvědčit, aby měli na sobě přiléhavé oblečení, ve kterém jsou dobře patrné kontury trupu, horních a dolních končetin (úbor na tělocvik…). Výsledky jsou pak přesnější a měření snazší, ale i měření v běžném oblečení poskytuje spolehlivé údaje.
• Všechna měření se musí provádět naboso nebo v ponožkách, maximálně v gymnastických cvičkách (piškoty). Jakákoli obuv ovlivňující postavení nohy (mírně zvednutý podpatek pantoflí atp.) naprosto znehodnocuje většinu měření.
• Před zařazením tohoto tématu je nutné probrat při výuce následující témata: páteř, oslabení a vady páteře, kostra dolní končetiny, oslabení a vady dolní končetiny (valgózní a varózní postavení kolenního kloubu, plochá a vysoká noha, pokud možno svalová soustava).
• Je třeba předem uvážit vhodnost pro některé žáky, kteří extrémně vybočují z průměru (tělesně postižení, obézní…), a prodiskutovat s nimi účast. Lze zajistit např. měření v oddělené místnosti atp. Pokud se nechtějí aktivně účastnit měření, lze je využít jako asistenty.
• Žáci pracují ve dvojici (úkoly 1 a 4, 6a) nebo hodnotí parametry držení těla hromadně u osoby stojící před čtvercovou sítí (úkoly 2 a 5) nebo jsou hodnoceni učitelem či učitelem se skupinou žáků (úkol 3), plantogram vyhodnocuje každý žák samostatně.
• Než začnou žáci měřit a hodnotit, je nutné je pečlivě seznámit se smyslem a metodikou měření a hodnocení (nejlépe maximálně dva úkoly najednou).
• Je vhodné pracovat podle doporučení v postupu práce a spojit úkoly podle používaných pomůcek. Žáci si také lépe pamatují postup práce vysvětlovaný postupně s malým počtem kroků.

1. úkoly 1 a 4
2. 2 a 5
3. úkol 3
4. hodnocení dolních končetin

• Pro tvorbu otisku nohy je možné použít i řadu jiných způsobů. Vhodné jsou například i jiné metody přenosu obrazu na papír, např. namočit papír mokrým chodidlem a obkreslit obrys tužkou, postříkat chodidlo v umývadle střičkou nebo natřít chodidlo mastným krémem a obtisknout – pak je ale třeba skladovat čtvrtky v eurodeskách, aby neznečistily okolní stránky sešitu.
• Úkoly 1 až 5, popřípadě 6a lze stihnout s 15 žáky za 1 vyučovací hodinu. Plantogram během další hodiny.
• Třetí hodinu doporučujeme věnovat společnému vyhodnocení jednotlivých úkolů pracovního listu postupně. Zároveň okamžitě po zjištění stavu držení těla ve skupině u konkrétního úkolu uvádí učitel příklady kompenzačních cvičení se zdůvodněním a případnou ukázkou cvičení (žáci by si pod vedením učitele měli vyzkoušet alespoň držení zpevněného těla v základním postavení ve stoji , dále vytvoření statistiky a doporučení změn životního stylu či návštěvy lékaře, doporučení omezení činností, které by žák vzhledem ke svému oslabení neměl provádět, doporučení k přezkumu zjištěných problémů lékařem a návrh změny režimu školní TV na ZTV při zjištění 3. zdravotní skupiny. Žáci si průběžně vytvářejí smysluplný závěr podle toho, zda mají zhoršené hodnocení v probíraném úkolu.
• Uvedená metodika nemůže nahradit odborné posouzení lékařem, ale měla by vést učitele i žáky k rozpoznání typu vadného držení těla a ke změně chování a vztahu k vlastnímu tělu a tím k prevenci civilizačních chorob vznikajících především při sedavém způsobu života a při trvalém jednostranném zatěžování těla.

9         Použitá literatura a další zdroje

Barna, M., Filipová, V., Žejglicová, K. Kratěnová, J. 2003. Manuál k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře. (Výzkumný úkol – grant IGA MZ). SZÚ. Praha. Dostupný z

<http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/zdrav_stav/manual_sv.pdf>.

Bernaciková, M., Kalichová, M., Beránková, L. Základy sportovní kineziologie. Dostupné z <http://is.muni.cz/do/1451/e­ learning/kineziologie/elportal/pages/funkce_svalu.html>.

Bursová, M. 2005. Kompenzační cvičení. Grada. Praha. Dostupné z

<http://books.google.cz/books?id=n5dfUMyqqeIC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false>.

Čermák, J., Chválová, O., Botlíková, V., Dvořáková, H. 2008. Záda už mě nebolí. Vašut. Praha.

Kopecký, M. Zdravotní tělesná výchova. Dostupné z

<www.ftk.upol.cz/_katedry/apa/esf_3_1_1/download/zdr_tv.doc>.

Kopřivová, V., Dělení svalů, zásady pro uvolňování a protahování. Dostupný z

<http://is.muni.cz/do/fsps/e­ learning/kapitolysportmed/pages/11-preventivni­ prohl.html>.

Kratěnová V. 2005. Výskyt vadného držení těla u dětí školního věku v ČR. (grant IGA MZ ČR). In Sborník z 1. mezinárodní konference Škola a zdraví 21. PdF MU. Brno.

Novotný et al. Kapitoly sportovní medicíny. Fakulta sportovních studií MU. Brno. Dostupný z  <http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kapitolysportmed/index.html>.

Srdečný, V. et al. 1982. Tělesná výchova zdravotně oslabených. SPN. Praha.