Funkční test hypermobility...

Funkční test hypermobility a zkrácení svalů s nácvikem protažení svalu metodou postizometrické relaxace

1         Úkol

1.1       Základní úkoly

1.1.1        Do teoretického úvodu vypište příčiny, průvodní znaky a projevy hypermobility a svalové ztuhlosti, způsob odstraňování hypermobility a postup protahování zkrácených svalů metodou postizometrické relaxace.

1.1.2        Vyšetřete a zaznamenejte do tabulky úroveň pohyblivosti zadaných svalů / svalových skupin. Do závěru zapište, které svaly / svalové skupiny máte hypermobilní nebo zkrácené a které byste tedy měli posilovat a které protahovat.

1.1.3        Pod vedením vyučujícího nacvičte protahování zkrácených svalů metodou postizometrické relaxace podle návodu v úvodním textu.

1.1.4        Po zohlednění výsledků orientačního hodnocení držení těla se pokuste vysvětlit příčiny alespoň jednoho ze svých oslabení nebo vad (úkoly hodnocené v pracovním listu předchozí laboratorní práce známkou 2 a horší).

2         Časová dotace

2 hodiny teoretická příprava a testování, 1 hodina hromadné vyhodnocení výsledků

3         Pomůcky a materiál

Lavičky se sedadlem ve výši kolen žáků nebo švédské bedny, popř. židle alespoň pro polovinu žáků, žíněnky (1 pro dvojici žáků), 1 pravítko, 1 úhloměr, oblečení na tělesnou výchovu, tabulka pro záznam výsledků testování pro každého žáka (viz tab. 1).

4         Hlavní a dílčí cíle

4.1       Základní cíle

4.1.1        Seznámit žáky s diagnostikou hypermobility a hypomobility.

4.1.2        Vyšetřit oslabené a zkrácené svaly/svalové skupiny, pravděpodobné příčiny a způsoby odstraňování problémů.

4.1.3        Seznámit žáky s protahováním svalů metodou postizometrické relaxace.

4.1.4        Porovnat výsledky s výsledky orientačního hodnocení držení těla.

4.2       Vedlejší cíle

4.2.1        Změnit chování a vztah k vlastnímu tělu – prevence civilizačních chorob vznikajících při nevhodném životním stylu (sedavý způsob života, trvalé jednostranné zatěžování těla atp.).

4.2.2        Doporučit změny denního pohybového režimu žáka a seznámit jej s možnostmi nápravy oslabení nebo kompenzace projevů vad pomocí vyrovnávacích cvičení.

4.2.3        Doporučit omezení činností, které by žák vzhledem ke svým problémům neměl provádět.

5         Mezipředmětové vztahy a přesahy

Téma zasahuje do předmětu základy společenských věd do tematických celků týkajících se zdravého životního stylu, prevence civilizačních chorob, reálného sebehodnocení a péče o vlastní tělo. Zasahuje taktéž do tělesné výchovy, případně zdravotní tělesné výchovy a sportovního lékařství, protože žák diagnostikuje oslabení a vady držení těla (úroveň hypermobility a zkrácení svalů) a může lépe volit případné nápravné prostředky.

6         Obecný úvod k tématu

6.1       Hypermobilita

Hypermobilita je chápána jako nadměrný rozsah kloubní pohyblivosti zvětšený nad běžnou fyziologickou normu. Hypermobilitu často provází nestabilita kloubu nebo určité části těla, která je způsobena například nedostatečným vývinem nebo sníženým napětím zpevňujícího aparátu nestabilního kloubu / kloubů, tzn. kloubního pouzdra, vazů a svalů a jejich šlach, které obalují kloub. Hypermobilita se často projevuje bolestmi nestabilních kloubů.

Hypermobilita se může vyvinout jako důsledek kompenzačních mechanizmů při omezení rozsahu pohybu v jiné části těla nebo kloubu, důsledek neurologického onemocnění (postižení řídicí funkce mozečku, některé formy částečné obrny a dětské mozkové obrny, postižení syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou – ADHD, Downův syndrom). Je častá i tzv. konstituční hypermobilita typická zvětšením kloubního rozsahu nad normu ve všech kloubech těla, která postihuje až 40 % ženské populace a vzniká zejména u mladých dívek jako vývojová nedostatečnost klesající s věkem. Hypermobilita může vzniknout samozřejmě i následkem úrazu, kdy jsou dočasně nebo trvale destabilizovány některé části zpevňujícího aparátu kloubu. Poslední příčinou vzniku může být nevhodný typ sportovního tréninku, který vyžaduje například v moderní gymnastice nebo baletu extrémní zvýšení pohyblivosti některých kloubů a zároveň nezpevňuje svalstvo okolo hypermobilních kloubů. I při správném tréninku jsou zejména dívky po ukončení sportovní kariéry v podobných sportech silně ohroženy dalším prohloubením hypermobility řady segmentů při poklesu síly svalů, které mají zpevňovat hypermobilní klouby.

Pro odstranění hypermobility se používají posilovací cvičení cílená na ochablé svaly nebo jejich skupiny.

6.2       Svalová ztuhlost – zkrácení svalů (hypomobilita)

Svalová ztuhlost – zkrácení svalů omezuje pohyblivost kloubu nebo segmentu těla. Jev způsobuje většinou kombinace zvýšeného svalového tonu (napětí) a zkrácení vaziva svalového bříška i úponových šlach. Příčin je mnoho. Od nesprávného životního stylu (statická námaha: upoutání na lůžko, sedavé zaměstnání, nebo práce u pásu, jednostranné zatížení, celkové přetěžování) až po úrazy nebo nemoci. Zkrácené svaly je vhodné protáhnout na původní délku z několika důvodů:

a)      Vyrovnáme nepoměr intenzity působení mezi těmito dominantními svaly a svaly oslabenými (antagonisty) – odstraníme svalovou nerovnováhu – dysbalanci.

b)      Snížíme klidové napětí (tonus) zkrácených svalů. Zvýšíme jejich pružnost a tím zvýšíme odolnost proti přetížení a poškození svalu. Zároveň tím snížíme klidové působení svalu na kosti v místě úponu.

c)      Zamezíme zablokování kloubů (zejména na páteři) a zlepšíme držení těla i v řadě dalších částí těla, které jsou s protahovanou oblastí funkčně propojeny.

d)      Zvětšíme rozsah pohybu kloubu ve směru proti zkrácení svalu.

6.3       Postizometrická relaxace

Pro odstranění svalové ztuhlosti se používají statická protahovací cvičení, z nichž nejvhodnější jsou ta, která překonávají přirozené obranné mechanismy svalu (např. napínací reflex po podráždění svalových vřetének a další). Jednou z vhodných metod je tzv. postizometrická relaxace. Využívá krátkodobého útlumu, do kterého se sval dostává po několikasekundové izometrické kontrakci (sval je napnutý, ale nemění se přitom jeho délka). Na malou chvíli se výrazně snižuje klidový tonus a v tom okamžiku se sval protahuje nejefektivněji. Kontrakce má trvat 5 až 8 sekund v nádechu, při výdechu se celé tělo uvolní a svalová skupina se nejlépe pasivně – vlivem gravitace, nebo aktivně – působením mírného tahu jinou částí těla, protahuje po dobu 10 až 20 sekund. Protažení lze opakovat několikrát za sebou, přičemž vždy je výchozí poloha více vzdálena původní. Nikdy se ale nesmí protahovat až do pocitu bolesti. Protažení by mělo být příjemné! Protahovat by se mělo nejpozději každý druhý den, před protahováním je vhodné mírné zahřátí organismu. Každý sval (svalová skupina) je zkrácen jinak, efekt cvičení nebude tedy znatelný najednou na celém těle, ale postupně a dostaví se nejdříve po třech až čtyřech týdnech. Nikdy se nesmí výrazně protahovat svaly, které mají svoji normální délku. V tom případě by vznikla hypermobilita jako opačný extrém. Protahovací cvičení lze v omezeném množství použít jako součást rozcvičky před tréninkem, je velmi vhodné je zařazovat jako kompenzační cvičení zkracovaných – trénovaných svalových skupin po každé tréninkové jednotce.

7         Pracovní postup

7.1       Obecné zásady při testování

a)      Základní polohu zaujímejte a pohyb provádějte zcela uvolněně.

b)      Snažte se o pasivní pohyb do krajního rozsahu (bez aktivní účasti svalstva).

c)      V krajní poloze sleduje hodnotitel dosažený rozsah pohybu.

d)      V průběhu testování i v konečné poloze sleduje hodnotitel, zda se neobjevily některé z nevhodných pohybů nebo poloh.

e)      Sval je zkrácen v případě, že v něm cítíte tah a současně nebylo dosaženo požadované polohy.

f)       Sval je ochablý, jestliže dosáhnete většího rozsahu pohybu než je norma aniž cítíte tah nebo pokud nejste schopni vykonat pohyb nebo dosáhnout polohy, jehož / jejíž provedení je limitováno silou svalu.

7.2       Testy svalů s tendencí ke zkrácení

1.    Pasivní předklon hlavy – natahovače krku

norma: brada téměř v hrdelní (meziklíční) jamce – brada se zasouvá vzad téměř bez pohybu krku při co nejpřímějším postavení krční páteře a zad

2.    Rotace hlavy – zdvihač hlavy

Je nutné oboustranné provedení!

norma: 80°, při hypermobilitě je rotace možná často až přes 90°

3.    Úklon hlavy – horní část trapézového svalu

Je nutné oboustranné provedení!

norma: 40°, úklon hlavy bez souhybů ramen a páteře při přímém držení zad a bez předklonu nebo záklonu hlavy

4.    Vzpažení vleže na zádech – prsní svaly

norma: paže po celé délce na podložce, při pokládání paží se nezvětšuje bederní lordóza / při hypermobilitě paže pod úrovní podložky (hrana stolu…)

5.    Pasivní předklon trupu v sedu na židli bez pohybu pánve – vzpřimovače páteře

norma: hlava 10 cm od kolen, plynulá křivka páteře (není zvětšené prohnutí hrudní páteře na úkor ploché bederní části)

6.    Pasivní předklon v sedu s nataženýma nohama – svaly zadní strany stehen, vzpřimovač páteře

norma: hlava 10 cm od kolen, plynulá křivka páteře

Obr. 1 Schematické nákresy postavení těla při testech č. 1 až 6. Kresba Mgr. Vladimír Valach

7.    Přednožení skrčmo vleže – bedrokyčlostehenní sval a ostatní ohýbače kyčle

Zkrácení způsobuje nadměrné prohnutí bederní lordózy nebo předklon trupu.

norma: po přednožení přitáhnout koleno k hrudníku rukama, druhá končetina se pokládá zvolna na zem, až leží volně celá na podložce

8.    Úklon trupu – čtyřhranný sval bederní

Je nutné oboustranné provedení!

norma: prsty ruky dosáhnou ke koleni, chodidla na zemi, bez předklonu nebo záklonu

9.    Překážkový sed – přitahovače stehna

Je nutné oboustranné provedení!

norma: stehna svírají pravý úhel, dolní končetiny obě po celé délce na podložce, trup vzpřímený

10.  Hyperextenze kolenního kloubu s flexí hlezenního kloubu v sedu – trojhlavý sval lýtkový

norma: možno zvednout paty nad podložku

11.  Hluboký dřep – trojhlavý sval lýtkový – Achillova šlacha

norma: chodidla celá na podložce bez opory o ruce

Obr. 2 Schematické nákresy postavení těla při testech č. 7 až 11. Kresba Mgr. Vladimír Valach

7.3       Testy svalů s tendencí k oslabení

12.  Předklon hlavy v lehu – ohybače krku

norma: brada téměř v hrdelní jamce, 15 sekund výdrž bez třesu krčních svalů a změny polohy brady

13.  Rovný předklon trupu v kleku sedmo – fixátory lopatek a hrudní část vzpřimovače páteře

norma: páteř dokonale napřímená, ramena v rovině zad a stažena ve směru paží, hlava v prodloužení trupu, trup víceméně vodorovně

14.  Leh – sed – břišní svaly – dynamická síla

norma: nohy na podložce bez fixace, bérce kolmo ke stehnům, ruce zkřížené na hrudníku (obtížněji v týl), sed tahem bez odrazu z podložky až do vzpřímeného sedu

15.  Výdrž v podporu ležmo na loktech (nebo v sedu) přednožném pokrčmo – břišní svaly – statická síla

norma: 15 až 20 sekund výdrž bez chvění svalů, poloha se zaujímá ze sedu pokrčmo zcela plynule

16.  Zanožení skrčmo v podporu klečmo na předloktích – velký sval hýžďový

Je nutné oboustranné provedení!

norma: stehno při čistém zanožení (bez rotace) v prodloužení zad, bez prohýbání v bedrech

17.  Stoj na jedné noze – odtahovače kyčle (malý a střední hýžďový sval)

Je nutné oboustranné provedení!

norma: pánev nemění polohu směrem do stran, trup se neuklání

Obr. 3 Schematické nákresy postavení těla při testech č. 12 až 17. Kresba Mgr. Vladimír Valach

8         Metodické poznámky

• Testování je vhodné provádět v tělocvičně na žíněnkách ve volném oblečení (úbor na tělocvik). V nouzi lze realizovat i ve třídě bez žíněnek na lavicích.
• Pokud žák není schopen zaujmout stanovenou polohu – nedosáhne normy, jsou svaly zkrácené a je třeba je protahovat. Pokud provedení přesahuje normu, je zkoumaný segment těla hypermobilní a je třeba posilovat svaly zpevňující segment.
• Pokud žák není schopen úspěšně vykonat pohyb nebo zaujmout a udržet polohu, jsou sledované svaly ochablé a je třeba je posilovat.
• Učitel při závěrečném vyhodnocení doporučí možnosti nápravy oslabení pomocí vyrovnávacích cvičení a poukáže na doporučení z předchozí laboratorní práce.

9         Použitá literatura a další zdroje

Čermák, J. a kol. 2008. Záda už mě nebolí. Vašut. Praha.

Janda, V. 1996. Funkční svalový test. Grada. Praha.

Kolář, P. 2010. Rehabilitace v klinické praxi. Galén. Praha.

Tichý, M. 2000. Funkční diagnostika pohybového aparátu. Triton. Praha.

Vyšetření hypermobility. Dostupné z <http://www.wikiskripta.eu/index.php/Vyšetření hypermobility>.